Schopnost napsat hezké a vkusné písně se Jori Sjöroosovi musí skutečně nechat. Zatímco mnozí příznivci jeho starší tvorby nazvali předchozí album MAGENTA SKYCODE víceméně stále slušným kompilátem tvorby THIS EMPTY FLOW, tak v pořadí druhý počin jeho aktuálního uměleckého působiště ze sebe tuto nálepku rázně strhává.

Svižný start úvodní skladby „The Simple Pleasures“ naznačuje tuto změnu kurzu pěkně od samého počátku. Změnu směrem k živějším kompozicím, radostnějším pocitům, pryč od melancholického rozjímání.

Toho se Finové sice jen tak lehce nezbaví, ale tentokráte posluchače nezahrnou dávkou tklivých nálad, nýbrž mu servírují pestřejší rejstřík emocí. Sjöroosův vokál se k tomuto účelu ukázal být nanejvýš vhodným prostředníkem už v minulosti a „Relief“ mu v tomto směru poskytuje ještě větší prostor.

Přiznám se, že moje první setkání s albem však příliš veliké nadšení neznamenalo. Je to zvláštní, uvážím li skutečnost, že desítka jím nabízených písní není žádný náročným dílem, jež by se muselo během dlouhých nocí bedlivě zkoumat se sluchátky na uších. Jednotlivé motivy a melodie jsou dostatečně chytlavé hned na první pokus, refrény se pěkně vrývají pod kůži a nálady písní nemají problém na podobnou vlnu dostat i vás.

Problém byl možná zpočátku v již zmiňované změně použitých vyjadřovacích prostředků. Subjektivně jsem si musel na novou tvář MAGENTA SKYCODE chvíli zvykat. Přitom na jejich druhém albu nečeká žádná radikální stylová změna. Jádro celého jejich snažení neprošlo prakticky žádnou obměnou, což víceméně platí i o zvuku. Zručnost, s jakou proplouvají rockovými a popovými vodami je určitě neobvyklá. To ale platilo už i pro „IIIII“ (2006). Rozdíl oproti debutu činí hlavně zrychlení a odklon od příjemné melancholie někam směrem k mnohem větší náladotvorné vzletnosti a uvolněnosti.

Návrat k nostalgickému rozjímaní se sice prostřednictvím několika skladeb umístěných ve druhé polovině nahrávky přeci jen taktéž koná, ale její úvod přináší značně silný proud vydařených svižných skladeb. „Kipling“ potěší jednak přímočarým a příjemným popěvkem a taktéž velice příjemnou škálou hudebních nástrojů, umocňujících celkový dojem kreativní práce se zdánlivě triviálními hudebními postupy. Zato následující „Night Falls On The Rifle“ je vynikající demonstrací naléhavého hlasu Jori Sjöroose a krásné melodie, jíž prostě nelze nepodlehnout.

Marně si v některých chvílích budete říkat, že je to ve své podstatě přeslazená břečka, protože i navzdory evidentní dávce sladkobolnosti to prostě není pravda. MAGENTA SKYCODE sice tvoří hudbu, schopnou tato zdání opakovaně vyvolávat, ale zároveň ani na moment nepřekračují pomyslný Rubikon, za kterým se nachází už jen fádnost a prvoplánové ždímání emocí. Nedovolí to jednak již několikrát vyzdvihovaný Sjöroosův podmanivý hlas a nedovolí to ani jeho kompoziční schopnosti, které mu umožňují do každé z desítky písní implantovat nějaké to příjemné překvapení, aranžérské kudrlinky anebo chytlavé melodické motivy.

Po čtyřech letech se MAGENTA SKYCODE vracejí s výbornou deskou, která svého předchůdce takřka ve všech ohledech překonává. Tato, ač v podstatě lehounce stravitelná a chytlavá hudba asi sotva kdy bude okupovat první místa různých žebříčků, ale přesto ji lze s klidným svědomím doporučit i většinovému hudebnímu publiku. S trochou nadsázky lze říci, že „Relief“ se musí zalíbit všem, aniž by se o to muselo album jakkoli křečovitě snažit.